neděle 6. března 2016

Skleněný trůn [Sarah J. Maas]


Kniha, který byla tak propagovaná, až se mi ji nechtělo číst. Internet jí byl tak plný, že jsem ji v knihkupectvích obcházela obloukem. Přiznávám, byla to poměrně přehnaná reakce, ale tohle je reakce ode mě na vše, co chce každý. (Zejména na Greena)
No ale potom mi ji sestra koupila k Vánocům a já jsem se do ní hned pustila (což mohou vědět ti, co mě sledují na Instagramu). Jak se mi líbil příběh vražedkyně Celaeny, který byla z vězení propuštěná jen proto, aby mohla bojovat o titul Králova bojovnice? Jak se mi líbil příběh o dívce drsnější než kdejaký chlap?


V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.
Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.


Autorka na nic nečekala, a rovnou nás vtáhla do děje. Po dlouhé době jsem tehdy četla knihu ve 3. osobě, takže mi chvíli trvalo (asi 2 stránky) než jsem si na to zvykla. Celaena ve mně už na začátku vzbuzovala pocit, že je fakt drsná borka, což mi v průběhu knihy i několikrát dokázala. Hodně mě bavily jednotlivé zkoužky, protože byly plné napětí.

Nechyběly ani "milostné" scény. Ze začátku jsem opravdu moc fandila Chaolovi, ale v průbehu knihy, a hlavně na konci, jsem přešla na stranu Doriana a opravdu ho zbožňuji. Dorian je prostě taková smíšenina Finnicka Odaira z Hunger Games a Maxona Schreavea ze Selekce (nebo alespoň tak na mě působil). Lehkovážný, sexy, princ, milý, obětavý, přelétavý..... 

Chaol je oproti němu taková šedá myška. Moc nedával najevo své emoce a tak vůbec. Ze začátku mi připadala ta jeho tajemnost tak nějak sexy a zajímavá, ale někdy v půlce knihy mi začala lést na nervy a já jsem proapdla Dorianovu kouzlu.

Na knize nejsou však jen klady, ale je tu i jedna věc, kterou bych vytkla. Chápu, je to Young Adult kniha, která se většinou vyznačuje nepředstavitelnou mocí hlavního hrdiny, ale přece mi nemůžete tvrdit, že malá holka CO BYLA ROK NĚKDE MUČENÁ! porazí chlapa jako horu!  Jak může se sedmnáctiletá (v knize 18, ale počítejme s tím, že poslední rok byla v Endovieru) holka proslavit tím, že je nejlepší zabiják?! Ale chápu to-v tom je to kouzlo.

Celou recenzi bych ukončila oceněním Celaeniny "nenaivity". Nebo takhle... není to v takovém měřítku jako jindy. V jiných YA sériích máte kluk-hlavní hrdinka-kluk, kdy největší hrdinčin problém je vybrat si toho pravého a blah blah blah. Tady ne. Je jasné, že kouzlu obou neunikne, ale pořád si udržela chladnou hlavu a relativní odstup. Kdybych já byla na jejím místě, trávila bych dny někde v koutě s koleny pod bradou přemýšlejíc nad klady a zápory Doriana a Chaola. Přiznávám, jedno odpoledne tak skutečně vypadalo.

Mé hodnocení:
*****

2 komentáře:

  1. Skleněný trůn jsem přečetla též. A máš pravdu s těmi kluky :) Já tedy fandila rozhodne Chaolovi. Mně příjde Dorian jako ubožák :D nevím jsem asi dost divná :)
    Jinak velmi pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  2. Už dlouho čekám na tuhle knihu. A díky tvé recenzi se nemůžu dočkat ještě více...Natka

    OdpovědětVymazat

Doufáme,že se vám příspěvek líbil. Co kdybyste nám na něj nechali názor v komentářích?

Všechny texty (mimo anotace a citace) jsou výtvory mé osoby. Template created by Lasantha Bandara. Používá technologii služby Blogger.

Pravidelní čtenáři